stáhnout manuál (zip)

Základní charakteristika a vstupní požadavky

Program Dxf2cnC je určen k tvorbě NC programů pro řídicí systémy Heidenhain (dialog) a ISO (ten lze po úpravě použít pro libovolný řídicí systém s kódem ISO). Pro jeho provoz je zapotřebí minimálně procesor 386 s grafickou kartou VGA a operační systém MS DOS ®[1], ale bez problémů funguje na všech typech OS Windows ®. Program zpracovává výchozí data ve formátu .DXF. Tato data se vytvoří v libovolném CAD systému s podmínkou, že obsahuje entitu „polyline“ a „circle“. Těmto podmínkám vyhovují například systémy AutoCAD od verze 10 do verze 2006 a IntelliCAD. Tento produkt je zdarma ke stažení na internetové adrese http://www.cadopia.com/. Podmínkou je zaregistrovat se mezi uživatele prostřednictvím tamtéž umístěného formuláře. Práce s ním je totožná s prací v AutoCADu REL14. Používají se stejné příkazy na příkazové řádce nebo je rovněž možno používat menu. IntelliCAD pracuje se soubory .DWG nikoli pomocí funkcí export-import jako u jiných systémů, ale jsou přímo jeho vlastním formátem plně kompatibilním s AutoCADovým formátem. Počet entit ve vstupním souboru .DXF není omezen. Soubor může obsahovat entity libovolného druhu (třeba texty). Program Dxf2cnC vybere ze souboru jen entity „polyline“ a „circle“ a ostatní ignoruje. Kružnice mohou být ve vstupním souboru v libovolném pořadí, ale pořadí „polyline“ v DXF souboru určuje pořadí drah nástroje. To je určeno pořadím vzniku entit při práci s CADem. Je však možno pořadí drah převrátit a začínat od poslední křivky. Nájezdy na korekci a odjezdy s korekce řeší program sám. Program Dxf2cnC má integrovanou grafickou kontrolu výsledné NC dráhy. Obraz je možno zvětšovat a posouvat. Zde je také možno ověřit dosažitelnost dráhy pro frézu požadovaného průměru. Nedosažitelné úseky dráhy program zobrazí žlutě a nabídne řešení. Lze tady také provádět reversi drah frézy. Navíc je možno provádět základní geometrické transformace v rovině XY. Těmi jsou posunutí, otáčení, zrcadlení a změna měřítka. Kromě NC dat program generuje data pro technickou kontrolu a soubor .SCR pro zpětnou kontrolu v CAD systému. Program také vypočte délku a čas dráhy frézování. Nastavení vrtacích cyklů může být u rozličných strojů různé a proto program nepočítá čas ani dráhu vrtání. Program umožňuje ve zvláštním režimu nahrazení lomené čáry (plynulou) křivkou složenou z tečně na sebe navazujících oblouků.

Způsob obrábění

Program provádí dva základní druhy obrábění; frézování a vrtání. Povrch obrobku je základní rovina, od které se počítají všechny ostatní roviny. Změnou její hodnoty se ostatní roviny posunou vůči obrobku respektive vůči stroji. Všechny pohyby se provádějí ve čtyřech rovinách: Hloubka obrábění je vzdálenost vždy záporná[2], ve které pojede fréza s korekcí pracovním posuvem a hloubky, do kterých budou jednotlivé vrtáky vrtat. Bezpečnostní rovina je vždy tři milimetry nad povrchem obrobku. Přejezdová rovina je kladná vzdálenost od povrchu obrobku, ve které se přesunují nástroje. Nejprve se provádí frézování. Program ze vstupního souboru vybere všechny křivky (polyline), umožní změnit jejich pořadí a orientaci, nechá vybrat pravou nebo levou korekci (nebo bez korekce) a podle zadání řezných podmínek vygeneruje první část programu. Do prvního bodu každé křivky (nájezdu) najede v přejezdové rovině (nad materiálem) bez korekce. Potom se do NC programu vypíše bod s příslušnou korekcí, který leží mezi bodem nájezdu a prvním bodem křivky. První a poslední úsek křivky by se však přece měl v CADu tvořit tak, aby přesahoval obrys polotovaru o více než poloměr nástroje. Po najetí korekce se sjede na hloubku obrábění podle zadané hodnoty osy Z. Na konci každé křivky nástroj vyjede rychloposuvem do navolené bezpečnostní roviny a v ní přejede na hodnoty XY odpovídající nájezdu na další křivky. Po frézování v NC programu následuje vrtání. Vrtání program realizuje tolika nástroji, kolik různých průměrů kružnic nalezne ve vstupním souboru. Kružnice se pro ten účel seřadí do skupin podle velikosti. Před vrtáním program všechny díry navrtá jedním navrtávákem – NC špička s vrcholovým úhlem 90º.

Ovládání programu

Práce s programem je rozdělena do dvou sekcí. V první – technologické části se zobrazí menu technologických parametrů pro frézování a pro vrtání. Všechny položky mají připraveny implicitní hodnoty. Mezi nimi je možno se pohybovat kurzorovými klávesami a myší. Ke každé položce se zobrazuje na spodní řádce stručná nápověda. Pro změnu hodnoty se vstoupí do příslušné položky stiskem klávesy ENTER nebo levým tlačítkem myši (pravé tlačítko slouží jen k aktivaci nápovědy dané položky a přesunu výběru na tu položku) a po editaci se klávesou ENTER opět z položky vystoupí. Pokud program nenalezne ve vstupním souboru křivky nebo kružnice, vynechá tabulku parametrů příslušné technologie – frézování nebo vrtání. Z technologické části lze kdykoli přejít do grafické sekce a pak zase zpět klávesou CTRL+F1. V grafické části se provádí jednak vizuální kontrola drah a kružnic, ale hlavně se tam volí pořadí drah, korekce a mohou se provádět geometrické transformace. Je-li třeba zadat více hodnot oddělených čárkami, mohou se všechny přeskočit jako implicitní jediným stisknutím klávesy ENTER a nebo změnit hodnoty jen částečně. Pokud se mění první hodnoty, lze po jejich zadání rovnou stisknout ENTER. Pokud se mají vynechat nějaká zadání (není třeba je měnit), stačí pouze napsat čárku a zadat až druhou nebo třetí hodnotu. Chceme-li tedy měnit jen třetí hodnotu, můžeme to zapsat takto: ,,-30

Otevření souboru vstupních dat

Po spuštění je třeba zadat jméno souboru vstupních dat. Pokud se nezadá žádný název a stiskne se pouze ENTER, objeví se nabídka souborů s příponou .DXF v aktuálním adresáři. Kurzorovými klávesami nebo levým tlačítkem myši lze vybrat příslušný soubor a klávesou ENTER nebo opět levým tlačítkem myši potvrdit výběr. Pokud adresář obsahuje více souborů než je možno zobrazit v okně, lze kromě pohybu kurzorovými klávesami mezi stránkami výpisu souborů také listovat klávesami PgDn a PgUp nebo kliknutím myši na dolní nebo horní stranu rámečku okna. Nabídku je možno ukončit bez výběru souboru klávesou DEL nebo ESC. Při otevírání souboru může dojít k těmto chybám:

· „Vámi požadovaný soubor nebyl nalezen, nebo nemá správný formát.“

· „Vámi požadovaný soubor již používá jiná aplikace. Ukončete ji.“

· „Soubor se nevešel do paměti počítače. Zkuste uvolnit paměť PC.“

Chybová hlášení jsou dostatečně výmluvná. První se objeví, pokud jsme zadali neexistující soubor nebo později v průběhu programu, když chceme zapisovat na médium chráněné proti zápisu. Formát jména souboru by měl být 8.3[3]. Koncovku .DXF vypisuje program sám. Pokud neexistuje soubor *.DXF, program hledá ještě soubor *.DAT. Vstupní soubor je také možno zadat z příkazové řádky při spouštění programu. Jakákoli koncovka však bude nahrazena koncovkou .DXF, případně .DAT. Po úspěšném otevření souboru program Dxf2cnC automaticky přechází do jednoho ze dvou režimů. O režimu na proložení bodů hladkou křivkou se bude psát dále. Pokud byl nalezen soubor zadaného jména s příponou .DXF, přejde program Dxf2cnC do režimu tvorby NC programu.

Technologická sekce - řezné podmínky

Program má vnitřně zadané řezné podmínky frézování pro čtyřzubou frézu o průměru 5mm z rychlořezné oceli. Řezná rychlost je stanovena na 20 metrů za minutu a posuv na zub 0.05mm. Otáčky tedy vycházejí 1273 otáček za minutu a posuv 255 mm/min. Je nastavena pravá korekce. (U pravé frézy to odpovídá nesouslednému frézování.) Omezující otáčky jsou 12000. Zadávají se v položce ZVLASTNI OTACKY. Pro vrtání jsou podmínky na dvoubřitý vrták. Řezná rychlost je 20 m/min a posuv na břit 0.05mm. Velikost otáček a posuvu se vždy vypočte podle středního průměru kružnic ve vstupním souboru. Řezné podmínky navrtávání jsou stanoveny na 1200 otáček s posuvem 80. Je nastavena také maximální hloubka navrtávání 5mm (pro navrtávák s průměrem 10mm). Kdykoli je možno vrátit se k implicitním (přednastaveným) hodnotám volbou položky z menu PUVODNI HODNOTY. Pokud souhlasíme s těmito řeznými podmínkami, můžeme přejít rovnou na do grafické sekce pomocí položky GRAFICKA SEKCE.

Většinou ale bude zapotřebí řezné podmínky změnit. Pokud se hodnota změní a pokud ovlivňuje jiné hodnoty (například řezná rychlost a průměr nástroje ovlivňují otáčky) budou tyto hodnoty přepočítány a implicitně se nabídnou. Ty se mohou opět upravit (například stroje s pevnou otáčkovou řadou vyžadují vždy úpravu otáček). Implicitně je nastavena pravá korekce nástroje. Korekci je však možno zadat i později v grafické sekci. Hodnoty řezných podmínek frézování se objeví pouze pokud je ve vstupním souboru přítomna alespoň jedna křivka (polyline). Stejně tak řezné podmínky vrtání se objeví jen tehdy, když vstupní soubor obsahuje kružnice.

Pro vrtání se zadává řezná rychlost, průměr nástroje, počet břitů posuv na jeden břit. Program z těch hodnot vypočte řezné podmínky pro vrták středního průměru podle průměrů kružnic ve vstupním souboru a takové podmínky se použijí pro všechny vrtáky. Pro průměr nástroje však lze zadat jinou hodnotu. Pokud se ale na místě průměru nástroje uvede záporné číslo, vypočtou se řezné podmínky pro jednotlivé vrtáky podle průměrů kružnic ve vstupním souboru. Absolutní hodnota zadaného záporného průměru má potom význam omezení otáček. Pokud se tedy zadá průměr nástroje –6500, otáčky a posuvy jednotlivých vrtáků budou odpovídat zadání řezné rychlosti, posuvu na břit a počtu břitů. Vyšší otáčky než 6500 se ale nahradí otáčkami 6500 a ve stejném poměru jako otáčky se zredukuje i posuv, aby zůstal zachován posuv na břit. U extrémně štíhlých vrtáků bývá špatné použít stejný posuv na břit jako u běžného vrtáku třeba průměru 16mm. Často je v praxi vhodnější použít stejný minutový posuv pro vrtáky různých průměrů a různých otáček. Posuv na otáčku je pak přímo úměrný průměru vrtáku a tuhosti nástroje. Proto je v programu možno zadat jednotnou velikost minutového posuvu. Implicitně se ale nabízí „rozdílná“ a je na vůli programátora, pro jakou variantu se rozhodne. Při zadávání jednotného posuvu se může orientovat pomocí zobrazeného průměrného posuvu s přihlédnutím ke střednímu průměru nástroje. Pak se pro každý nástroj změní tloušťka třísky a v příslušné položce se zobrazí opět střední hodnota. Pokud programátor vyplnil položku POSUV NASTOJE omylem, nebo později usoudil, že přeci jen je v jeho technologii výhodnější zadat stejnou tloušťku třísky a nikoli jednotný posuv, může se bez problémů vrátit k položce TLOUSTKA TRISKY. Tyto hodnoty může libovolně dlouho měnit, až usoudí, že stav je optimální. Pozor! Podmínkou je, ze počet zubů je u všech nástrojů stejný, což ovšem u vrtáků zpravidla bývá. Před vlastním vrtáním program provede navrtání navrtávákem s úhlem špičky 90º a s otáčkami 1200 a posuvem 80mm. Tyto hodnoty je možno změnit na posledních řádcích tabulky. Navrtání se automaticky provede do hloubky rovnající se poloměru vrtaných děr, nejhlouběji však do nastavené maximální hloubky. Bezpečnostní rovina pro nájezd vrtáků i navrtáváku je 3mm. Pokud je potřeba vytvořit sražení na vrtaných děrách, je možno jej provést jedním z následujících způsobů:

1. Zmenšením délkové korekce navrtáváku rovnou na stroji méně však než tři milimetry (kvůli třímilimetrové vzdálenosti bezpečnostní roviny) vznikne hrana takové velikosti, o jakou hodnotu je korekce zmenšena.

2. V CAD systému se příslušné kružnice nakreslí větší o požadované sražení. V programu bude mít tato úprava nepatrný vliv na snížení řezných podmínek a v komentáři před výměnou vrtáku bude uveden větší průměr. Je pak třeba se buď domluvit s obsluhou nebo komentáře opravit.

Speciální funkce

Program Dxf2cnC obsahuje zvláštní funkce pro zjednodušení tvorby NC programu. Vyvolají se klávesami F1 až F10. Stiskem klávesy F1 budou stejné souřadnice v ose X e Y v následující řádce vynechány nebo zopakovány, F2 optimalizuje pořadí vrtaných děr a ignoruje pořadí z CAD výkresu, F3 seřadí pořadí frézovaných drah podle Z-ových hloubek, pořadí z CAD výkresu se ignoruje, F4 rozdělí celkovou hloubku frézování na zadaný počet třísek v milimetrech. Platí jen pro křivky kreslené v Z0, F5 změní posuv ze Z-ové bezpečnostní roviny na pracovní hloubku, F6 je načteno číslo nástroje TOOL CALL X z výkresu podle čísla barvy křivky. Když výkres obsahuje vrtaní (kružnice), program posune čísla nástrojů aby nebyly totožné s frézováním, F7 zaokrouhluje souřadnice pro výstup do SCR souboru na zadaný počet desetinných míst. Klávesy F8 a F9 jsou přístupny jen tehdy, je-li v grafické části křivka v modu editace (pravé tlačítko myši, entita je označena červenou barvou). V technologické části je nápis EDITACE. V tomto modu lze měnit korekci (v hlavním menu), nájezd (F8) jde upravit také v grafické části (levým tlačítkem myši). Klávesou F9 lze měnit Z-ovou hloubku, číslo nástroje a ukotvení nájezdu (N=uživatelský,A=automatický). Změny se projeví jen u vybrané křivky. Pod tlačítkem F10 se skrývá nápověda. Kombinací tlačítek ALT+F1 lze měnit způsob zápisu kruhových oblouků do NC programu systému Heidenhain. Přednastaveno je CC (střed oblouku) a C (koncový bod oblouku), druhá možnost je pomocí příkazu CR. ALT+F2 uloží šablonu technologických parametrů pouze pro aktuální otevřený výkres do souboru *.SAB. Dalším stlačením bude šablona smazána. Do šablony technologických parametrů je uloženo uživatelské nastavení všech parametrů z technologické části. Klávesami ALT+F3 bude načtena šablona technologických parametrů pouze pro aktuální otevřený výkres ze souboru *.SAB. ALT+F4 slouží ke změně koncovky pro systém Heidenhain z *.HNC na *.H a naopak. ALT+F5 přepíná generování příkazu L M6 za výměnou nástroje TOOL CALL v systému Heidenhain. Klávesami ALT+F6 lze nastavit generování seřizovacího listu do souboru *.TXT. ALT+F7 aktivuje generování funkce M98 na konci každé entity (odjezdu) s korekcí. ALT+F9 uloží obecnou šablonu technologických parametrů do souboru C:\Dxf2cnC.cfg. Tato šablona se načte automaticky vždy při spuštění programu Dxf2cnC. Kombinací tlačítek SHIFT+F10 lze zobrazit interní informace o proměnných programu. Zde je přehledně promítnut stav paměti, F a ALT přepínačů.

Údaje pro technickou kontrolu

Technická kontrola kontroluje tvar obecných křivek pomocí souřadnicového měřicího zařízení. V jedné ose se najíždí na definované hodnoty. Ve druhé ose se odečte naměřená hodnota a ta se porovnává s tabulkou předepsaných k tolerancí. Úchylka ve směru osy Y je však jiná než úchylka ve směru normály. Konstruktérem povolená tolerance tvaru křivky se zadá jako jedna hodnota v technologické části programu Dxf2cnC. Je přednastavena na hodnotu 0,02mm a lze ji aktivovat klávesou TAB nebo myší. Po editaci se klávesou ENTER opět z položky vystoupí. Program provede přepočet podle odklonu normály od osy Y. Do souboru s koncovkou .KON (pro technickou kontrolu) se vedle souřadnic měřených bodů vypíší tolerance úchylek ve směru osy Y. Soubor se vytvoří jen tehdy, pokud vstupní DXF soubor obsahuje křivky (polyline).

Pracovní roviny

Pro frézu, vrtáky[4] a navrtávák je třeba zadat pracovní roviny. Zadává se hloubka obrábění, povrch součásti a přejezdová rovina. Tyto roviny se zadávají zvlášť pro frézování a pro vrtání. Význam jednotlivých rovin je vysvětlen v kapitole „Způsob obrábění“. Frézování a vrtání mohou mít rozdílné hodnoty povrchu obrobku, hloubky obrábění i přejezdové roviny. Hloubka obrábění může mít jen zápornou hodnotu (vztahuje se přírůstkově k povrchu obrobku) a stanoví se však jen pro ty entity (křivky a kružnice), jejichž Z-ová souřadnice je nulová. Je to proto, aby bylo možno již při tvorbě výkresu rozhodnout pro každou entitu zvlášť o její Z-ové souřadnici. A naopak když jsou všechny prvky ve stejné hloubce, může být pro programátora snazší nakreslit je v rovině s nulovou hodnotou osy Z a hloubku zadat až při generování programu. Zvláštností je, že program respektuje i kladné hodnoty osy Z u entit z výkresu. Program Dxf2cnC umožňuje také kombinovat entity s nenulovou Z-ovou souřadnicí s entitami s nulovou Z-ovou souřadnicí, u kterých se zadá hloubka obrábění přímo v technologické části programu. V případě navrtáváku se zadává maximální hloubka navrtávání. Bude pravděpodobně odpovídat poloměru nástroje (navrtáváku). Všechny díry bude navrtávák navrtávat do hloubky jejich poloměru, pokud je jejich hloubka menší než maximální hloubka. V opačném případě se bude navrtávat pouze do maximální hloubky. Implicitně přednastaveny jsou tyto hodnoty: Hloubka frézování je –10mm, hloubka vrtání je –10mm, povrch obrobku pro frézování i vrtání je 0mm, přejezdová rovina je také v obou případech 50mm.

Grafická sekce

Grafická sekce je prostředek pro vizualizaci programu, pro volbu pořadí a orientace drah frézování, pro zadání korekce a pro geometrické transformace. Každou funkci lze vyvolat kdykoliv pomocí příslušných kláves. Sekce se opustí až stiskem klávesy ENTER pro ukončení práce a vygenerování potřebných souborů a CTRL+F1 pro návrat k technologické sekci.

Vizuální kontrola programu

Graficky se v různých barvách znázorňují rozličné údaje o generovaném programu. Dráha se kreslí hnědou barvou, žlutě se vykreslí úseky nedosažitelné pro frézu daného průměru za dané korekce, nájezd je kreslen černou barvou (kružnice symbolizují frézu). Fialová barva indikuje, že dráha je vykreslena zjednodušeně pouze lomenou čarou složenou z úseček pro rychlejší vykreslování drah při přesouvání nebo změny měřítka obrazu. Tyrkysovou barvou se kreslí přejezdy mezi jednotlivými křivkami v bezpečnostní rovině a světle modré jsou vrtané díry. Kontrolní body na dráze je možno zobrazit bílou barvou.[5] Tou se kreslí i osový kříž. Na monitoru se objeví zelená šipka symbolizující začátek dráhy a červená kružnice, symbolizující frézu. Svým postavením vůči šipce naznačuje korekci. Obraz lze po monitoru posouvat kurzorovými klávesami nebo myší. Jedním kliknutím na levé tlačítko myši vybereme místo na monitoru, které nás při přesunu zajímá a druhým kliknutím ukážeme na bod, do kterého se má přesunout. V programu je tak možno vyhledat detailní místo, které nás zvláště zajímá, nebo naopak zobrazit celek, který by se jinak nevešel na monitor. V pravém horním rohu obrazovky se objeví šipky ukazující polohu nulového bodu vůči monitoru. Klávesy [+] a [-] na numerické klávesnici jsou určeny pro změnu měřítka zobrazení. Měřítko se také indikuje v pravém horním rohu obrazovky číslem od –30 do +30 za slůvkem ZOOM. Šest uvedených kláves provádí potřebnou změnu zobrazení o jistou konstantní hodnotu. Tuto hodnotu lze měnit po stisku klávesy CTRL+F4. Zadává se číslo určující poměr následujícího zvětšení nebo zmenšení a druhá hodnota je číslo, které udává vzdálenost o kterou se obraz šipkami posune. Návrat do výchozího zobrazení se může kdykoli provést klávesou DEL nebo ESC. Tlačítkem HOME se lze vrátit k původnímu nájezdu bez zrušení posunu a zoomu. Po každé změně zobrazení se překresluje celý obraz. Často se stane, že potřebujeme změnit zobrazení delší sérií kláves. U křivek s mnoha oblouky dlouho trvají výpočty pro zobrazení oblouků a proto je vhodné před posouváním obrazu nebo změnou jeho měřítka zapnout zjednodušení tvaru křivek na lomené čáry složené z úseček klávesou [/]. Je to jistá obdoba chování AutoCADu, který běžně používá lomené čáry a na příkaz REGEN vykreslí oblouky. Opětovným stisknutím [/] se opět zobrazí plnohodnotný tvar dráhy.[6] Klávesa [*] zapíná a vypíná zobrazení kontrolních bodů. Klávesou CTRL+F2 lze optimalizovat pořadí vrtaných děr (kl. F2 v technologické části), CTRL+F3 seřadí pořadí frézovaných drah podle Z-ových hloubek (kl. F3 v technologické části), CTRL+F5 zobrazí všechny NC dráhy na obrazovku (ZOOM ALL). Pravým tlačítkem myši lze vybrat jakoukoliv entitu, která se označí červenou barvou (program se chytá koncových bodů, vybírat jdou jen frézované dráhy). Levým tlačítkem myši lze měnit libovolně nájezd (Při změně nájezdu se v pravé části obrazovky zobrazí "N". Při geometrických operacích je nájezd zakotven.), klávesou F1 se mění směr, jestliže je křivka uzavřená tlačítko F2 mění počátek entity. Klávesami ,F4,F5 a F6 lze měnit korekci. To vše platí jen pro červeně vysvícenou entitu. Ukončení výběru se provede tlačítkem TAB.

Volba pořadí a orientace dráhy frézování

Pořadí křivek a tudíž i drah nástroje lze převrátit klávesou F3. Potom se poslední křivka stane první, předposlední druhou a tak dále. Orientace dráhy se převrací klávesou F2. Každá dráha pak pojede od konce k začátku. Kombinace změny pořadí a orientace se může provádět klávesou F1. Celá dráha nástroje se pak úplně otočí. Opětovným stisknutím kláves se vždy znovu převrací pořadí nebo orientace. (Postupným stiskem kláves F1 F2 F3 se dostaneme do původního bodu.) V případě, že vstupní soubor obsahuje pouze jedinou křivku, funkce F2 a F3 jsou zablokovány. V levém horním rohu obrazovky se po stisku klávesy ALT+F2 zobrazí souřadnice prvního bodu obrábění (na ten ukazuje šipka). Při volbě pořadí drah se tak můžeme orientovat v drahách se stejným tvarem ale rozdílnou hloubkou. Druhým stiskem ALT+F2 se zobrazení souřadnic zase vypne. Klávesa ALT+F3 zobrazí aktuální pozici kurzoru myši na obrazovce.

Korekce nástroje

Korekci nástroje je možno zadat v sekci řezných podmínek pro frézování. Chceme-li tuto sekci přeskočit máme pak ještě možnost zadat korekci v grafické sekci. To je zejména z toho důvodu, že při manipulaci s pořadím a orientací drah zjistíme, že bychom ještě rádi korekci změnili. V grafické sekci se korekce volí klávesami F4 (pravá), F5 (levá) a F6 (bez korekce). Zvolená korekce nemá za následek přepočítávání drah nástroje na jejich ekvidistanty, pouze se v NC programu objeví příslušný příkaz pro zapnutí korekce. Pro navolenou korekci a zadaný průměr nástroje ze sekce řezných podmínek se provádí kontrola, zda může nástroj daného průměru skutečně projet zadanou dráhou. Místa, která jsou pro nástroj nedosažitelná, se vykreslí žlutou barvou.

Geometrické transformace

V grafické sekci je také možno provádět geometrické transformace, které se projeví i v NC-programu. Stisknutím klávesy F7 se vyvolá posunutí (move). Je třeba zadat dvojici reálných čísel oddělených čárkou, která odpovídá vektoru posunutí v rovině XY. Klávesa F8 spouští rotaci kolem zadaného bodu o úhel ve stupních. Zadává se tedy trojice čísel oddělených čárkou. Stiskem klávesy F9 se vyvolá zrcadlení (mirror – osová symetrie v rovině XY). Zrcadlení se provádí kolem osy X nebo kolem osy Y. Je třeba zadat osu, kolem které se dráhy a díry zrcadlí. Může se zadat jeden z těchto znaků; XxYy. Klávesa F10 vyvolá změnu měřítka (scale). Zadává jedno reálné (i záporné) číslo, které udává poměr, ve kterém se geometrie zvětší nebo zmenší. Záporná hodnota způsobí převrácení geometrie kolem bodu [0, 0]. Implicitně jsou nastaveny hodnoty, které jsou pro danou transformaci neutrální. Při posunutí a rotaci jsou tedy všechny hodnoty rovny nule. U změny měřítka je implicitně nastavena hodnota 1. Při prázdném zadání zrcadlení (nenapíše se žádná osa a jen se stiskne ENTER) se zrcadlení neprovede. Implicitní hodnoty se při zadání mohou vynechat. Pootočení o třicet stupňů kolem bodu [0, 0] ve směru hodinových ručiček se může zadat takto: ,,-30 Pokud se nenapíše nic – ani oddělovací čárky, předají se implicitní hodnoty a k žádné transformaci nedojde.

Ukončení práce a vytvoření NC-programu

Pokud jsme s úpravami dráhy a s korekcí již spokojeni,[7] stiskneme klávesu ENTER a ukončíme tak všechny volby. Program Dxf2cnC vytvoří NC-program, spočítá délku dráhy a čas frézování (čas a dráhu vrtání nepočítá). Tyto výsledný se pak zobrazí v závěrečné tabulce. Provede se také kontrola na dosažitelnost dráhy pro frézu zadaného průměru. Pokud má nějaký vnitřní oblouk menší rádius než fréza, program na tuto okolnost upozorní a umožní nahradit takový oblouk úsečkou. Je-li takových míst více, zopakuje se to hlášení i s výzvou k nahrazení pokaždé. Často náhrada oblouku přímkou problém uspokojivě vyřeší.

Proložení bodů hladkou křivkou

Pokud po zadání jména vstupního souboru nebyl nalezen soubor zadaného jména s příponou .DXF, hledá program Dxf2cnC soubor s koncovkou .DAT a po jeho úspěšném otevření přejde do režimu prokládání bodů hladkou křivkou. Tou se v daném případě rozumí křivka složená z oblouků křivek. Soubor .DAT se vytvoří automaticky při práci s programem Dxf2cnC po načtení souboru .DXF. Otevřeme tedy soubor .DXF, přeskočíme zadání technologie, vygenerujeme program vymažeme soubor .DXF i programy a znovu spustíme program Dxf2cnC. V souboru .DAT jsou za hlavičkou souřadnice bodů. Na každé řádce je jeden bod. Trojice po sobě následujících bodů definuje jeden prvek křivky. Tím je buď úsečka, pokud body leží na jedné přímce, nebo v opačném případě oblouk kružnice. Liché body (kromě krajních) jsou společné dvěma prvkům. První prvek je tedy určen body 1, 2, 3. Body 3, 4, 5 určují druhý prvek, třetí je definován body 5, 6, 7 a tak dále.[8] Když program přejde do režimu prokládání bodů hladkou křivkou, dotazuje se na určité informace. Nejprve je třeba zadat jsou-li krajní prvky definovány dvěma body. Někteří konstruktéři totiž ve vstupním souboru vynechávají druhý a předposlední bod. Nedojde k tomu ale, pokud jsme soubor .DAT vytvořili výše uvedeným způsobem pomocí programu Dxf2cnC. Poté je třeba zadat, jestli chceme vygenerovat křivku (polyline) nebo zda chceme jednotlivé prvky nechat jako úsečky (line) a oblouky (arc). Výsledkem bude soubor .SCR pro AutoCAD nebo InteliCAD.[9]

ICQ: 200692677

Upozornění

Při případných potížích se, prosím, obraťte na e-mail adresu dxf2cnc@dxf2cnc.cz pro pomoc a udejte číslo verze (2005.2000) a výrobní číslo programu.